HÁTA
FILOSOFIE ZA MÝMI TKANINAMI
Chci tkát tkaniny, které majiteli nelahodí pouze po vizuální stránce, ale jsou v nich uchované střípky jeho vlastního příběhu. Můžou to být příběhy skutečné i vymyšlené, ucelené kapitoly nebo jen pocity; nepatrné emoce, které máte v sobě, ať už jsou dobré, nebo ne. Chci tkát tkaniny, které budou připomínáčkem těchto pocitů. Ať jsou ty kusy látek kotvou k něčemu, co nechcete ztratit. Ať jsou tkaniny tím, čím bývají oči na fotografiích.
Jsem pomalá tkadlena. Dříve jsem to vnímala jako nevýhodu, dnes už je to vědomá volba. Můj přístup ke tkaní a vůbec mé přemýšlení o tkaninách mi nedovoluje stočit mou tvorbu směrem k produkčnímu tkaní. Naštěstí. U tkalcovského stavu jsou mé ruce sice řemeslně spolehlivé, ale to, co dělá Hátu Hátou vzniká ještě předtím, než ke stavu zasednu. Každému výrobku se snažím dát tolik času, kolik si žádá. S tím také souvisí to, že většina mých výrobků vzniká pouze jako jeden jediný kus. Ani dvě tkaniny ze stejné osnovy nebo dvě tkaniny na stejné téma nebývají totožné. Vytvářím věci, které jsou originální, které vás budou životem provázet déle, než jednu sezónu. Které budou víc, než jen dalším anonymním kouskem v šatníku.
I když mě tkaní ve své tradiční podobě fascinuje, sama se o vyloženě tradiční zpracování nesnažím. Mnohem raději se pohybuji „na hranách“ technik a stylů. Tkaní je mi jazykem, kterým je pro mě snadné vyjádřit své myšlenky. Techniky bych připodobnila ke gramatice, čím více se je učím, tím hlouběji tomuto jazyku rozumím, ale teprve opakovaným používáním si je zautomatizuji natolik, aby mi byly vlastní i v běžné řeči. Teprve když tato pravidla znám a naučím se tkát podle nich, můžu je začít vědomě porušovat.
Mé první seznámení s tkalcovským jazykem ale neproběhlo přes gramatiku. Bylo to setkání s rodilým mluvčím, které přineslo první nesmělé pokusy o komunikaci. Pak první natažení osnovy, první hození člunkem, první tkalcovský uzlík. Od prvního sáhnutí si na nitě si my tkadleny a tkalci utváříme svůj vlastní slovník a naše tkaniny mohou být čímkoliv od hesla ve výkladovém slovníku po fantasy ságu s vlastním univerzem.
Mně samotné přestalo velmi brzy stačit přemýšlet o tkaní jen jako o osnově a útku a ponořila jsem se do hlubin něčeho, co jsem pro sebe nazvala „tkalcovský storytelling“. Příběhy rozebírám na střípky a hledám v nich vodítka, které chci promítnout do tkaniny. Příze, barvy, materiály, způsoby jejich zpracování, vazby… to vše pak volím v souladu s inspirací, s účelem, za jakým tkanina vzniká, a s tím, co samotná tkanina potřebuje. Každá nitka mi při tkaní projde několikrát prsty. Věřím, že to, co do tkaniny otisknu, udělá ve výsledku ten rozdíl. A je pak jedno, jestli byl na začátku příběh můj a tkám ze sebe, nebo právě zpracovávám příběh někoho jiného… každý si v tom může najít něco, co ho přinutí dívat se trochu déle.
Bořit tuhle čtvrtou stěnu a přiblížit veřejnosti celý tento proces, to je něco, co dělám ráda. Na druhou stranu, mnohdy je to těžší, než by se mohlo zdát. Pokud ale rádi podnikáte takovéhle výpravy do hloubky, můžete se pro začátek ponořit do seriálu Průvodce vznikem jedné tkaniny, který na Vás čeká na blogu.
TÉMATA, INSPIRACE, MATERIÁLY
Tkám tak, jak to cítím. Mé nejosobnější tkaniny jsou jednotlivé střípky mého snového světa přetvořené do něčeho, čím se můžu obklopit i v tomto světě skutečném. Něco, do čeho se můžu zachumlat a cítit tak tíhu příběhů, které nelze žít tady a teď. Jiné tkaniny vznikají z Vaší vnitřní potřeby něco skrze tkaninu prožít… něco jí odevzdat, něco v ní uchovat. A protože vrána k vráně sedá, zatkávám do šátků a plédů na přání věci, které mi jsou blízké. Protkávám se přírodními motivy, životními kruhy, pohádkami, příběhy obyčejného života, rituály i magií,…
Má tkalcovská i přadlenkovská tvorba stojí na přírodních materiálech. Mezi mé stálice, které najdete v různém množství téměř v každém mém výrobku (s výjimkou těch velmi raných) patří hedvábí a len. Ráda pracuji také s kopřivovými vlákny a s ramií. Vlna, ať už ta ovčí, velbloudí, kašmír nebo jiná, si do mé palety materiálů také našla cestu, nicméně v současné době se na vlnu příliš nezaměřuji. Příliš také nepracuji s bavlnou a syntetické materiály v mé tvorbě nenajdete. I když výčet použitých materiálů bývá u jednotlivých výrobků obsáhlý, ve své podstatě je má paleta velmi skromná. Nedržím si pestrý sklad všemožných přízí, raději opakovaně pracuji s několika prověřenými, které mi vyhovují kvalitou, svým původem a které také zapadají do mé tkalcovské filosofie.
Příroda sama má velký potenciál. Při tkaní i předení čím dál raději využívám nebarvená vlákna i příze. Každý materiál je jiný a výsledným tkaninám a upředeným přízím dodává nezaměnitelný charakter na pohled i na dotek. I to, odkud vlákna pocházejí, a způsob, jakým byla zpracovaná, dělá rozdíl. Pak není kopřiva jako kopřiva a není vlna jako vlna. Mohou to být rozdíly na první pohled nepatrné, ale vzpomínáte? I v detailech přízí jsou uchovaná slova a významy, kterými lze vyprávět příběh.
A když už potřebuji dodat barvu, přízi si barvím sama. A to ať už v současné době přírodní cestou nebo dříve i vhodnými syntetickými barvami. Ve svých projektech také recykluji zbytky přízí z předchozích tkanin. Tkaní na tkalcovském stavu nebývá bezodpadové, ale i tyto krátké odstřižky u mě nachází své využití, ať už jako materiál pro malé tapiserie, pro výšivku a další textilní techniky nebo je spřádám do různých efektních přízí, které pak dál používám při klasickém tkaní.
