Tento chaos s pracovním názvem „živlový šátek“ měl být v této době podle mého o rok mladšího já už dotkaný.
Asi bych si už měla přestat věčně nahlas stěžovat na to, jak něco nestíhám, jak něco nevychází podle plánů, které mnohdy vlastně ani naplánované nemám, protože já neumím plánovat. A právě kvůli téhle mé skvělé neschopnosti něco pořádně naplánovat a pak se tím plánem řídit je tenhle šátek ještě o to větší výzva. Ne že by nebyl komplikovaný i bez toho.
Tady to ale bohužel nejde jinak, tohle prostě nejde zvládnout tak, že na začátku nebudu vědět, co přesně mě čeká, že postupy budu řešit víceméně za pochodu a budu věřit, že mě vize dovede k cíli, jako to (velmi zjednodušeně) už tolikrát udělala. Takže pro tento projekt opouštím svoje milované intuitivní tkaní a uvidíme, třeba se zamiluju do plánů, pravidel a mantry: “Dodrž postup, ať to neposereš.”
A hle… ono to jde. Já mám papíry s podrobnými poznámkami. Já ty poznámky konzultuju. Já mám TABULKY, což je slovo, které mi dřív vyvolávalo osypky. V tabulkách mám rozepsané jednotlivé kroky, které mě napadaly, když jsem si půl roku tuhle práci promýšlela pořád dokola. Už teď vím, že mě to bude neskutečně štvát, ale upřímně, mnohem víc mě štve ten fakt, že jsem s tím ještě pořádně nezačala. I když to taky není úplně pravda, tahle příprava byla sakra důležitá. Jsem nachystaná.
Původní obrázek, se kterým jsem začala pracovat, vznikl před hromadou let. Nějak to nedokážu spočítat. Byl “malovaný” v online hře (Ultima Online, český shard Dark Paradise 2), kde má herní postava byla mimo jiné malířkou. Takový roztomilý pixel art s celkem pěknou myšlenkou čtyř živlů. Nebudu si tu hrát na to, že si pamatuju tehdejší motivaci. Vzala jsem jej a rozpracovala jak po příběhové stránce, tak po té vizuální. Tu příběhovou nechám pro teď ještě stranou, určitě se k ní při tkaní dostanu.
Práci s předlohou jsem si vyzkoušela loni u sovičky. Nebýt té zkušenosti, nejspíš bych se do zpracování téhle konkrétní předlohy neodvážila pustit, byť to mám v plánu už fakt dlouho. Obrázky jsem vytkávala už dřív, ale z mého pohledu to byly spíš takové “dětské” naivní pokusy. Obrázek na podkladu. Pěkný obrázek na nudném podkladu. Takové náznaky okecané tak, aby vynikla myšlenka. Chtěla bych ale zkusit dát do jedné osnovy opravdu všechno z toho, co umím a jak to vnímám. Je mi jasné, že ani tentokrát se to neobejde bez zjednodušování… jen… nutí mě to přemýšlet, jestli je ho potřeba kvůli tomu, že mě omezuje samotné médium (nitě, tkaní jako takové…), moje technika nebo neochota (popřípadě nemožnost) utratit nad zpracováním tolik času. Jak se tyhle důvody ve výsledku projeví? A jakou měrou?
Především ale bylo potřeba vytvořit návrh respektující rozměry šátku (nebo hooodně velké tapiserie, uvidíme, co z toho nakonec bude). Bylo tedy potřeba domyslet scénu na okrajích/cípech a zjistit, do jakého rozměru ještě můžu jít, aby se mi to celé nedeformovalo a aby mi příběh dával smysl, když zachovám fénixe na středu. Těch stádií návrhu mám několik, ale tohle je ten finální, kterým se budu řídit, co se kompozice týče. Barevně ještě nejspíš trochu uhnu.
Scénu jsem rozmalovávala s myšlenkami na to, jak budu jednotlivé věci tkát, jak mi to zapadne do postupů. Při tkaní mám k dispozici několik “vrstev”, mezi které můžu rozdělit jednotlivé aspekty předlohy. Už celkem podrobně vím, co musí přijít na osnovu a co naopak udělám útkem. Digitální malba má pro mě momentálně tu výhodu, že má také vrstvy a já si je můžu zobrazit jednotlivě. I když ty moje malované vrstvy úplně obsahem neodpovídají zamýšlenému rozdělení, protože na spoustu věcí jsem přišla až cestou, budou skvělými vodítky nejen pro to zjednodušování. Škoda, že ta realizace taky nebude takto jednoduchá.
