Tkaní na rámu ve své začátečnické podobě je snad to nejjednodušší tkaní, do kterého se můžete pustit. Stačí vám k tomu kus kartonu a nějaká ta příze. Vzpomínáte na koberečky do domků pro panenky? Na podtácek, kterým jste chtěli babičce vykouzlit úsměv na tváři? Není divu, že se s tímto „malým tkaním“ setkáváme už jako děti… a někteří jen jako děti. Asi právě proto mi vždycky tyhle malé tapiserie připomínaly amulety. V těch prvních dětských bývala taková ta zdravá pýcha, že jste to zvládli. Já jsem si je schovávala jako poklady a asi mě nepřekvapuje, že si s nimi teď hraje dcera.

Na rámu se dá ale vytvořit mnohem víc, než vlněný obdélníček s třásněmi, utloukaný vidličkou. Viděla jsem díla, která mě přikovala do židle a já jsem se ztrácela v jejich detailech. Viděla jsem ale i na první pohled úplně obyčejné tapiserie, ze kterých jsem nicméně cítila víc, než ze všech mých tkanin dohromady.

Je to úplně jiný způsob tkaní, než na jaký jsme my „člunkovo-listové tkadleny“ zvyklé. A ono je občas fajn uhnout z cesty a věnovat trochu času něčemu, co nás vytáhne z rutiny a přinutí nás na chvíli přemýšlet jinak. Svět tkaní na rámu je obrovský a já jsem zatím jen otočila klíčem ve dveřích.

Potřebovala jsem zase něco vyrobit. Můj podlahový stav je rozebraný v garáži, stejně tak snovadlo, na kolovratu kroutím jeden nekonečný příběh. Tapiserijní stav zvažuju horem dolem už měsíce, ale pořád jsem ve fázi, že nevím, jestli do téhle králičí nory chci spadnout. Mám tu ale stolní malířský stojan a korkovou nástěnku, což je dostatečná výbava pro impro magora. Korek jsem z rámu nástěnky opatrně vypreparovala, rám upevnila na stojan. Pár dní jsem kolem toho chodila a hecovala se, abych k provizornímu stavu přidělala i listy, ale nakonec jsem se na to vykašlala a raději šla do lesa sbírat suroviny.

Představu o tapiserii jsem měla takovou základní. A to jak o tom mém konkrétním výrobku, tak o tapiserii obecně. Myslela jsem, že to bude rychlejší, podstatně rychlejší, ale po třech hodinách u prvních centimetrů jsem se sama sobě od srdce zasmála. Co se námětu týče, chtěla jsem do tapiserie zatkat přírodniny, které mi v lese cvrnkly do nosu. Už se tak trochu znám, takže jsem věděla, že to pravé téma přijde samo. Nacházela jsem spoustu věcí, ale nechtěla jsem pracovat s něčím, co nevydrží. Takže jsem si domů odnesla trny trnovníku, peříčko, trochu dřeva, ale také ploché kameny a semena dřezovce. Ne vše jsem nakonec použila.

Osnova je u tapiserie většinou neviditelná, ale bývá při tkaní namáhaná opakovaným přizvedáváním a šoupáním o jehlu a útkovou přízi. Já jsem na ni upředla trojnitku z ramie.

Po ručně předených přízích jsem sáhla i do útků. V tapiserii je len dvou barev… vlastně tří, protože tmavší len jsem použila jak v podobě nepředeného česance, tak již zafixovanou jednonitku, která ve své dokončovací fázi šedne a liší se tak od té, která neprošla lázní. Len vidíte úplně nahoře (nepředený česanec), uprostřed (šedá příze) a v dolní části (krémová příze).

Béžové copánky nahoře jsou z česanců ramie, která byla barvená slupkami ořešáku. Bílá je morušové hedvábí. Ta oranžovější z oranžových přízí je trojnitka červeného eri hedvábí v své přirozené barvě. Dále jsem použila tussah barvený mořenou (druhá oranžová) a ořešákem (hnědá v třásních), což jsou příze, které jsem nepředla. Zbyly mi v malém množství z předchozích osnov a tohle byl fajn způsob, jak je ještě využít.

Tapiserie se tká odspodu, takže jsem začínala od třásní, tedy od té části, která při mém obvyklém tkaní přichází na řadu až úplně nakonec. O to víc nepřirozené mi to bylo z toho důvodu, že třásně nevznikaly z osnovních nití, ale bylo potřeba je na lem přidat. Začínat tím, co v mých očích už spíš jen podtrhuje vzhled celé tapiserie, která ale zatím ještě neexistuje, to je fakt zvláštní pocit. Když jsem o několik řad lnu dál prohrábla prsty hedvábné třásně s myšlenkou, že je to jako kdybych si pletla hnízdo, vynořil se v mojí hlavě příběh.

„Netušil jsem, že jsi pověrčivá.

„Třeba to fakt odežene zlé duchy. Nikdy nevíš.“

„Ostatní tábory opevňují a ty ses rozhodla bojovat výzdobou. Skvělý nápad!“

„Tady není nic, na čem by mělo záležet.“

„A přesně proto si tu buduješ hnízdo… jak přirozené…“

„A není někdy lepší být za tu pověrčivou a neškodnou, než ze sebe udělat očividný cíl?“