O NITÍCH ČÁST III. – PŘÍPRAVA OSNOVY

Jaký je další krok, tkadlenko? Sedíš nad tím přes třicet hodin čistého času a pořád nic nemáš. No není to frustrující?

Mít vedle sebe vyskládaná nabarvená přadena vám sice dá nějakou představu o tom, jak bude osnova na stavu působit, ale když to pak skutečně na ten stav natáhnete, úplně se vám to před očima promění. Poprvé a rozhodně ne naposledy. Další proměna vás čeká s prvními centimetry útku. A poslední po praní. 

Přadena je ale potřeba na natažení na stav připravit. Opět mě čekalo kolečko počítání. Ujistit se, že mám opravdu správně zvolenou hustotu osnovních nití na centimetr šíře. Věděla jsem, že mám dost materiálu a nemusím s ním šetřit. Čekalo mě teda ještě jedno velké rozhodnutí a přesně tohle byla ta poslední možná chvíle, kdy ho rozhodnout. Mám si na stav dát osnovu akorát na jeden, nebo dva výrobky? 

Trocha tkalcovské matematiky a logistiky… mám zvolený počet osnovních nití na centimetr šíře. Mám zvolenou šíři tkaniny. Mám odhadnuto, o kolik se mi tkanina po sundání ze stavu a po praní na šířku srazí. Počítám, jak širokou osnovu si na stav natáhnout. Počítám, kolik nití musím nasnovat. Vychází mi číslo 450. Definitivně se rozhoduji, že tahle osnova půjde na stolní stav. Koukám, kolik děr na centimetr mám na stavu v paprsku (ta kovová věc, která přitlouká útkové nitě směrem k utkané tkanině). Kontroluju dělitelnost a upravuju počet nití tak, aby se mi to dobře navlékalo na stav. Drobnost u téhle osnovy, důležité u těch náročnějších. Vzpomínám, jak se na tento stav natahuje osnova a z toho odvozuji, na kolik sekcí po kolika nitích si mám nasnovat osnovu. Kouzelný proces tohle snování, krásně se vám z klubek nití vyloupne zamýšlený efekt. No a nebo taky ne, že? 

Počty mám. Teď je potřeba z přadének vyrobit klubíčka. A to taková, aby se dala pěkně odmotávat zevnitř. Nahazuju postupně každé z přadének na pomůcku s poetickým názvem “deštník”, převíječ příze. Z něj nitě namotávám do klubek. Některé příze do jednoho, jiné do dvou, třech, prostě tak, abych si pak co nejvíce usnadnila snování, protože se mi některé barvy budou střídat po celou šíři osnovy. A já to fakt nechci snovat nitku po nitce. Hotová klubíčka si dávám na zem do misek a začínám snovat. Pět nití najednou, občas šest, někdy tři, jak mi to zkrátka jde pod ruku, když mi některé klubíčko dojde. 

Mám tady tři jednoduché úkoly:

Odměřit délku osnovy je první z nich. To asi komentář nepotřebuje… prostě mávám rukou s nití tam a zpátky, než mám požadovanou délku a můžu se vracet zase zpět. 

Taky se u snovadla snažím dělat přechody barev. Chci, aby osnova jistým způsobem gradovala, od světlých k tmavým odstínům. Nemusí úplně čistě, bez viditelných přechodů, ale musí mě to bavit. Při natahování na stav se dá ještě dodatečně udělat nějaká ta korekce, ale tomu se snažím vyhnout. Nechci si to tady zbytečně ulehčovat, abych pak riskovala zamotání nití při nějaké opravě pořadí nití na stavu. Když bych chtěla barvy míchat na stavu, zvolila bych jiný postup. Nasnovala bych si každou z barev zvlášť a veškerou práci s přechody bych si nechala až na později. Já tentokrát volila trochu menší kontrolu nad výsledkem. 

Třetí úkol je udržet nitě ve stejném pořadí i po sundání ze snovadla. Když mám teda na snovadle pramen o cíleném počtu nití, začínám sekci svazovat. Pořádně, na několika místech. Teď už mě nečeká barvení, takže můžu smyčky pořádně utáhnout, aby se mi nitě neposouvaly. Když bych ještě chtěla nasnované sekce barvit a měla to takto utažené, neprošla by mi přes smyčky barva.

Sundávám ze snovadla poslední sekci. Mám hotovo, osnova může jít odpočívat.

Přemýšlela jsem, co ze sebe vám dám v téhle kapitolce. Je čím dál těžší psát, protože od chvíle, co jsem dobarvila a dopředla nitě, začal ten tkací proces být velmi rutinní. Tkaní samotné je opravdu jen… ne, nemůžu to nazvat nutným zlem, ale jiné pojmenování, které by to vystihlo, mě teď nenapadá. Prostě je to něco, co je už potřeba jen udělat. 

Osnova a útek… to je ono, to je to téma. Co patří kam? Jasně, osnova je to dlouhé, co natáhnete na stav, útek je to kratší, co namotáte na cívky a prohazujete prošlupem při samotném tkaní. U projektů jako je tento (u těch, kde člověk neřeší nosící vlastnosti a jiné věci) mě ale vždycky napadá, jestli je pro mě rozdíl, když dám konkrétní přízi do osnovy a když to stejné dám do útku. Je. Obrovský… ale v čem ten rozdíl spočívá, to se asi budu muset u nějakého příštího projektu ještě zamyslet.