ÚTEK

Tkaní samotné může být otázka pár hodin. Může. Rozhodně tím nechci říct, že tkadleny, které se týdny/měsíce dřou s nějakým výrobkem, i když už osnovu dávno dostaly na stav, jsou pomalé. Ono je totiž tkaní… a tkaní. Abych vám to vysvětlila, musím se vrátit k tomu, jak vlastně vzniká návrh tkaniny. 

Základ tkaniny se skládá ze dvou skupin nití, které jsou kolmé na sebe. První z nich je osnova, druhá skupina je útek. Většina dalších způsobů zdobení či ozvláštnění jinou přízí, která probíhají přímo na stavu, se odehrává v rámci těchto dvou směrů – buď po směru osnovy nebo po směru útku. Další možnost je samozřejmě zdobení vyšíváním a jinými “niťovými řemesly a uměním”.  

Vesměs jde ale říct, že vizuál tkaniny ovlivníte nejvíce následujícími způsoby: 

– kombinací tloušťky přízí, vzoru a hustoty osnovy a útku

– barvením

– prací s útkem

Správná kombinace vzoru, hustoty a tloušťky přízí vám pomůže vypíchnout to důležité. Chcete potlačit osnovu a nechat vyniknout útek? Žádný problém. Stačí vzít do útku tlustější přízi, než do osnovy… nebo uberete v osnově jednu, dvě nitky na centimetr (pokud vám to struktura vzoru dovolí) a útek bude hned hrát první housle. Osnova může nakonec skončit úplně neviditelná, tak je tomu třeba v ručně tkaných kobercích. Podobné změny lze použít i pro útek, zase s trochu jiným efektem. Ve spoustě vzorů z jedné strany dominuje osnova a ze druhé útek. A pak jsou vzory vyváženější, kde se osnova i útek slévají. Každá tahle volba ale zásadně ovlivňuje vlastnosti tkaniny a nejde to tam plácat jen tak bezstarostně. 

Co ale naprosto neovlivňuje funkční vlastnosti výrobku, je barvení. Barvit se dá osnova i útek a to mnoha způsoby. Takže ve zkratce… v osnově můžete barvy střídat v pruzích, přelévat je nit po niti do různých gradací, nebo ji mít prostě jednobarevnou. Tohle vše dokonce ani nevyžaduje, abyste osnovu barvili sami, jednobarevné příze lze koupit. Trochu náročnějším postupem ale můžete dosáhnout různých barevných přechodů i po délce osnovy. Osnovy můžou být strakaté, flekaté, s tečkami nebo třeba celé malované. Barevnost osnovy řešíte v přípravné fázi tkaní.

Jak vám ale tkaninu promění útek, je už závislé na tom, jak s ním tkadlena pracuje při samotném tkaní. Jednobarevným útkem tónujete barvy osnovy. To je pak takové to tkaní “šup sem, šup tam”, při kterém vlastně nemusíte moc věcí řešit. Hlídáte si vzor, okraje, ale jinak vám můžou myšlenky lítat kolem. Při vícebarevném útku se už musíte rozhodnout, jakým způsobem barvy prolnete. Pruhy? Jiný typ střídání? Dvojitý útek? Gradace? Clasped weft?… Jsou cesty, které jsou víceméně nenápadné, a jsou cesty, které jsou naprosto přiznané. A všechno je možný. Tady vás ani tak moc nelimituje vybavení, záleží hlavně na tom, kolik do toho tkaní chcete investovat času… jestli chcete na jeden řádek obětovat vteřinu… nebo minutu. Klidně minutu? Okej… těch řádků může být třeba 700 na metr. 

Kdo mě sledujete pravidelně, víte, že jsem ten typ tkadleny, co hodně pracuje s útkem a jeho možnostmi. Ráda vytkávám obrázky, ráda stínuju útkem a vzorem a nedělá mi problém tkát pomaleji, než pomalu. Velmi si ale užívám projekty, kdy to naprosto otočím a celou práci odvedu víceméně při přípravě osnovy. A to je přístup, který jsem zvolila i pro tuhle osnovu. 

Tkaní už tedy bylo rychlé, zvládla jsem ho během dvou večerů. Rytmus jsem chytla okamžitě, po chvíli jsem se už ani nedívala na tahák k tomu, jak mám dávat dolů páčky (ty, co ovládají listy… co ovládají nitě… viz minulá kapitolka). Pár hodin bezmyšlenkového prohazování člunkem. Jej… zase tak bez myšlenek to nebylo, zkoušela jsem nové člunky a rozplývala se nad tím, jak snadno to s nimi jde. Prostě jsem se do toho konkrétního kusu dřeva a kovu zamilovala a teď jsem lehce v loji, protože se dají velmi špatně sehnat a tkadlena potřebuje víc jak jeden člunek… víc jak dva… tři… ach jo. No nic. 

Barvičky jsem střídala spíš podle toho, jak mi chodily pod ruce a jak se mi tam momentálně hodily, než podle nějakého konkrétního klíče. Věděla jsem, že chci začít teplejšími odstíny, přejít přes studené a skončit opět v teplých, protože nakonec tkaninu sešiju do tunelu. Ale délka jednotlivých sekcí mi byla upřímně úplně jedno. Někdy jsem barvu vyměnila z řádku na řádek, někdy jsem barvy alespoň trochu prolnula. Mám tam útek jednoduchý, dvojitý, střídaný po nitkách, ručně předený i vyloženě ozdobný, Sledovala jsem, jak na mě tkanina působí, a pokud to nebylo to pravé, nebála jsem se to změnit. Na několika místech jsem k osnově přidala výraznější nit, se kterou jsem měla plány ještě později. První část byla dotkaná a já ji mohla odstřihnout. Příliš brzy. Dochází mi, že se mi posunul metr, kterým si odměřuji utkanou délku. Snad mi těch pár centimetrů nebude chybět.