O TKANÍ NA PŘÁNÍ aneb ZÁZRAKY NA POČKÁNÍ, NEMOŽNÉ DO TŘÍ DNŮ

Tkaný “custom”.
Výrobek na přání.
Tkaní v režii zákazníka a v rukou tkadleny.
Tkaní s (více, či méně) konkrétním zadáním, které nepochází z hlavy tkadleny.

Momentálně mám pocit, jako kdybych se vrátila v čase na gympl nad zadání maturitní slohovky z francouzštiny,… nebo na vysokou do knihovny, kde jsem potila svou bakalářku. Zkrátka do okamžiků, kdy se ode mě v dohledné době očekával text a já v hlavě převalovala všechna ta argumentační “oui, mais…” (“ano, ale…”), která mě nad tématem napadala. Zuřivý boj té části mého já, která miluje psaní svobodné, hravé, okamžité, a té části, co prostě nepíše na povel. Té části, co datluje písmena tak nějak automaticky, a té části, co kontroluje každé jedno slovo a hledá tam nějakou gramatickou zradu s vědomím, že tohle bude někdo číst. Upřímně, tu druhou část po pěti letech na rodičáku velmi… opravdu VELMI… lituju. Promiň, holka.

“Custom” výrobek a nebo jakkoliv jinak nazvané to, co jsem napsala v prvních řádcích, je poměrně zajímavý přístup k jakékoliv tvorbě, ať už je rukodělná, nebo ne. Tady mě to nutí otevřít google ve snaze dát dohromady definici platnou napříč obory, ale já tomu nutkání odolám a přesunu se rovnou do tkalcovského světa, kde označení “custom” zakořenilo v poměrně konkrétním významu. Zákazník přichází za tkadlenou/tkalcem s nějakou představou o tkanině, nebo třeba jen s chutí mít něco od konkrétního tvůrce, a s ním pak ladí vše od vizuálu, přes výběr přízí, vazbu, rozměry,… ve zkratce, zákazník je myšlenkou, tkadlena/tkadlec nástrojem pro její zhmotnění; zákazník něco očekává a tkadlena ví, co je technicky v jejích silách, společně konfrontují představy s realitou, pak se blíže neurčený počet dní “něco” děje a na konci se uděje tkanina. Tohle je úplně základní podoba tkaní na přání. 

(poznámka: Pánové tkalci prominou, že nás teď budu nazývat jednotně jako “tkadleny”. Velmi si vážím každého z vás, ale v tkalcovské komunitě, ve které se pohybuji, a za kterou jsem schopná mluvit, je vás holt minimum a já jsem líná to stále vypisovat nebo vymýšlet neutrální pojmenování…)

Každá z tkadlen, co custom tkaní umožňují, si tento koncept ohnula tak, aby jí to vyhovovalo. Některá ráda propůjčí své ruce a dokonale řemeslně zpracuje představu zákazníka, další vyžaduje minimálně to, aby představa zákazníka zapadala do stylu, který si roky buduje, a představa jiné tkadleny o custom tkaní je možná už za hranicí toho, co by ještě zákazník za custom považoval. Zkrátka ta míra zapojení tkadleny do vizuálu výsledné tkaniny je různá. Vždy ale musí proběhnout dialog, kdy na jedné straně je zákaznice a na druhé tkadlena. A právě podoba tohohle dialogu je tím, co nás jednu od druhé nejvíce odlišuje. 

Nutné zlo v podobě úvodu mám za sebou a já tedy vypínám tu rádoby akademickou část mého já, abych vám ukázala, jak jsem si koncept tkaní na přání ohnula já. Čeká vás hodně textu, hodně mých myšlenkových pochodů, méně fotografií, protože těmi v tomto případě zachytím jen obraz, ale už ne to zajímavé za ním. Nechci vám dát “krok po kroku návod” na tkaní, chci vám ukázat to neviditelné… ukázat to “něco”, co se blíže neurčenou dobu děje… jeden z těch důvodů, proč to vždycky tak dlouho trvá. A jo… bude to velmi osobní. Vítejte v mém světě.